Poprvé se naše pohledy střetly u těžkého obráběcího stroje a pak jsme se letmo spatřili u dalšího. Drtivý hluk a železné hobliny v očích. Tvoje ruce se mě poprvé dotkly v montově, pod ostrým bílým světlem. Občasné a nelaskavé doteky neustávaly ani na třídící lince, pásech a přepravních jednotkách. Pak ve skladu dlouho nic. Tmu střídá světlo blikajících zářivek, postupně rozptylované vrstvami folie a pak kartonu, prašné papírové sucho. Další sklad, logistické centrum, depo.
Ester Parasková se v projektu Reject odklání od práce v sérii, vystupuje z obvyklého formátu a přenáší kresbu na kusy kartonu – rozložené krabice a jejich části. Vytváří nástěnnou asambláž, slepenou kusy balící pásky.


18:00 hod.