Lhota u Pačlavic
LHOTA U PAČLAVIC – K rybníkům a přístřeškům
LHOTA U PAČLAVIC – KOZOJEDSKÝ DVŮR – KAPLE NA JEZÍRKU – LHOTA U PAČLAVIC
Tento okruh vás zavede do Litenčické pahorkatiny. Z Lhoty u Pačlavic se vydáme hanáckými poli a klidnými lesy, kolem
dvou opatovských rybníků až na poutní místo Jezírko a studánku Zdravá Voda a zpět do Lhoty. Trasa je vhodná pro nenáročné
výletníky, kteří ovšem zvládnou delší trasu a ocení především klid hanáckých lánů a lesních zákoutí a samotu
daleko od navštěvovaných turistických tras. Nabízí prostor k rozjímání, pozorování přírody i k rozhovorům s parťákem.
TRASA:
Zaparkujte ve Lhotě u Pačlavic (více o obci viz historická vsuvka), nejlépe u kaple sv. Floriána. Obec není průjezdná. Vydejte se od kaple směrem na konec obce podél Pačlavického potoka, který budete mít po pravé ruce, až se napojíte na modrou turistickou značku. Tu sledujte k prvnímu piknikovému stolu. Zde se od modré značky odpojíte a odbočíte doprava do lesa. Přibližně po 1,5 km se napojíte na žlutou turistickou značku. Zde si můžete udělat odbočku směrem doleva po žluté značce k Zadnímu opatovskému rybníku, anebo můžete rovnou jít rovně též po žluté turistické značce, která vede kolem Předního opatovského rybníku až k rozcestníku Kozojedsko. Prostranství a přístřešek u tohoto rybníka vybízí k posezení, pozorování života u rybníka a možnosti občerstvení z vlastních zásob. Jakmile dorazíte k rozcestníku Kozojedsko, můžete se opět rozhodnout, zda si uděláte odbočku, a to na Kozojedský dvůr. V současnosti se majitelé zabývají pouze zemědělským hospodařením, chováním drůbeže a králíků. Mlékárnu,
stolárnu, ubytování ani hospodu již bohužel neprovozují. U Kozojedského dvora můžete obdivovat prastarou oskeruši, která díky své výjimečnosti patří mezi chráněné památné stromy České republiky. U rozcestníku Kozojedsko dále pokračujte po žluté značce, ke které se připojí i modrá, a obě vás dovedou k rozcestníku Nad Kozojedskem, kde vás čeká další turistický přístřešek. Zde odbočíte doprava na asfaltovou cestu a provázet vás bude zelená turistická značka až k rozcestníku U Jelínka. Tady vás opět čeká turistický přístřešek a obrázek svatého Huberta (více o Hubertovi v historické vsuvce). Odtud dále pokračujte doprava po červené značce, která vás může zavést po zpevněné cestě zpět do Lhoty. Pokud ovšem chcete navštívit ještě poutní místo Jezírko, musíte se po cca 500 m od rozcestníku U Jelínka vydat rovně (na křižovatce ve tvaru T) a opustit tak červenou značku. Od tohoto místa vás čeká 3,5 km pohodlné asfaltové cesty, z velké části procházející lesem. Po cestě minete usedlost Vanovsko a dřevěný kříž, až se opět setkáte s červenou turistickou značkou. Zprvu půjdete rovně a jakmile skončí asfaltová cesta, svede vás značka mírně doprava dále po polní cestě až k rozcestníku Jezírko – kaple. Zde se nachází turistický přístřešek, zvonička, kříž a krásná Kaple u Jezírka. Místo je poutní, krásné a kouzelné. Přestože samotné jezírko už vyschlo, energie místa, zvláště při západu slunce, je opravdu magická a uklidňující. Přibližně 800 m od kaple se nachází krásná studánka Zdravá voda (foto 3), ke které vás od kaple dovede opět červená turistická značka. Více o kapli i studánce naleznete v historické vsuvce. Voda ze studánky
je údajně léčivá. Nad tzv. pramenem zdravé vody se tyčí sousoší Vyučování Panny Marie, které je památkově chráněné. Od studánky vás červená značka dovede zpět k rozcestníku Lhota u Pačlavic, kde se napojíte na modrou značku a během chvilky dorazíte do středu obce Lhota, odkud jste trasu započali.
Z HISTORIE:
LHOTA U PAČLAVIC
Vesnice Lhota spadá pod obec Pačlavice v okrese Kroměříž a nachází se asi 2 km na jihozápad od Pačlavic na samé hranici Litenčické pahorkatiny. Její historie sahá do doby po třicetileté válce. Původní
osídlení zaniklo a bylo obnoveno, přičemž pozůstatky jsou dodnes údajně patrné. Dnes je jediným památkově chráněným prvkem sousoší Vyučování Panny Marie v lese nad tzv. pramenem zdravé vody. V nedalekých Pačlavicích se nachází krásný zámek, který není přístupný veřejnosti, ale lze si jej prohlédnout alespoň zvenčí.
KAPLE PANNY MARIE A ZDRAVÁ VODA
Kaple Panny Marie na Jezírku je oblíbené poutní místo. Je obestřena pověstmi a stojí na místě, kde se dříve nacházelo malé jezírko. Studánka Zdravá Voda, která se nachází nedaleko (cca 800 m) kaple, je proslulá svou údajně léčivou mocí. Podle legendy pramen objevila nemocná vdova po uhlíři, která se po napití uzdravila. Nad pramenem je umístěno sousoší svaté Anny s Pannou Marií. Legenda: Před dávnými časy žil ve Lhotě uhlíř. Denně chodil do lesa, stavěl milíře a pálil dřevěné uhlí. Jednoho dne ho zabil padající strom. Jeho žena zůstala sama se třemi dětmi, pracovala, co jí síly stačily, až začala chřadnout a trápil ji kašel. Jednou, unavená, usnula v lese a zdál se jí sen o louce se skálou, z níž vyvěral pramen čisté vody. Napila se a nemoc ji opustila. Když se probudila, šla kolem myslivny a našla pramen přesně jako ve snu. Pila z něj každý den a uzdravila se. Zpráva o prameni se rychle rozšířila, lidé mu začali říkat Zdravá Voda a postavili nad ním kapličku se sochou sv. Anny. Dodnes sem chodí lidé pro vodu, klid a sílu příběhu, který se tam možná stal.
SVATÝ HUBERT, KDO TO BYL?
Svatý Hubert († 727) byl franský biskup, zakladatel města Lutychu a křesťanský světec. Podle legendy se náboženskému životu zasvětil po setkání s jelenem na honu a je proto patronem jezdců, střelců, lovců a myslivců. Typické zobrazení sv. Huberta je scéna setkání s jelenem. Světec klečí a vzhlíží k bílému jelenovi, který má mezi parožím křesťanský kříž. Svátek svatého Huberta připadá každoročně na 3. listopadu. Už od konce září se ale v jezdeckých stájích pořádají Hubertovy jízdy jako připomínka starých honů na lišku a konec závodní jezdecké sezony.
Z BIOLOGIE:
OSKERUŠE – ZNÁME JI?
Jeřáb oskeruše (Sorbus domestica), někdy uváděný jako oskoruše, nářečně oskoruša, je opadavý, listnatý ovocný strom dorůstající výšky až 15 m jako solitér nebo až 30 m v lese. V podmínkách České republiky se dožívá 300 až 500 let, v jižní Evropě až 600 let. V Česku je tato dřevina vzácná a vyskytuje se v Českém středohoří a na jihovýchodě Moravy. Název oskeruše je všeslovanský a je nejasného, asi již praevropského původu. Oskeruše se vyskytuje hlavně v jižní Evropě (Balkán, Itálie, část Španělska), ve Francii a ve středním Německu. Plodem oskeruše je malvice. Tvar plodů je různý, může být kulovitý, hruškovitý nebo i vejčitý. Barva žlutozelená až hnědozelená, na straně přivrácené ke slunci oranžová až červená. Průměr plodu 2,5 až 4,0 cm. Plody jsou sladké, šťavnaté a aromatické, ale pro konzumaci je vhodné je nechat uležet do té doby, než změknou a zhnědnou, tzv. zhniličkovatí.