10. zastavení – Vejvanovského ulice
Vejvanovského ulice patří mezi k nejvýznamnějším komunikacím v Kroměříži. Nese jméno Pavla Josefa Vejvanovského, barokního skladatele a dvorního trumpetisty biskupa Karla II. z Lichtenštejnu-Castelcorna, a vede od historického centra směrem k vlakovému a autobusovému nádraží. Je součástí městské památkové rezervace a v její blízkosti se nachází řada kulturních a architektonických památek.
Sloup se sochou sv. Jana Nepomuckého
Barokní pískovcový sloup se sochou patrona zpovědního tajemství z roku 1704 je cennou památkou, která původně stála na náměstíčku u osady Bělidla, později u kostela svatého Mořice. Na současné místo u mostu přes řeku Moravu byl umístěn v roce 1998 po důkladném zrestaurování. Stavbu na počátku 18. století financoval člen původem italské rodiny městských kominíků Jan Maito.
Raně barokní obelisk pochází ze souboru soch a kamenických prací, které byly součástí původní výzdoby Podzámecké zahrady. Později měly funkci mezníků ohraničujících hranice města. Ze šesti původních dva dodnes zůstaly v Podzámecké zahradě, tři další jsou rozmístěné v kroměřížských ulicích, poslední šestý pylon se bohužel nedochoval. Všechny byly vytesány v letech 1680-1691 neznámým kameníkem v barokní podobě.
Prvorepublikové nájemní domy
Čtveřice komfortních nájemních domů, jejichž majitelé většinou sami obsadili jeden z rozměrných bytů, byla chloubou města konce dvacátých let minulého století. Stavební inženýr Ferdinand Roch, který po studiích a praxi v Brně čerstvě zakládá projekční a stavební kancelář v Kroměříži, navrhl pro čtyři sousední parcely souvislou řadovou zástavbu o dvou patrech, s obchodními místnostmi v přízemí. První dům v řadě s mohutným kruhovým arkýřem v rohu si objednal Ignác Lorenc ml., dědic první kroměřížské slévárny a strojírny. Navazující dům navrhoval projektant přímo pro potřeby vlastní rodiny. Protože se však během stavby domů dostala jeho firma do insolvence, opustil v roce 1933 Kroměříž. Svoji pracovní kariéru s velkým úspěchem završil v australském Melbourne.