11. výstavní blok

1. sál: Přibližná místa

Petr Veselý a Tomáš Hlavina

Společná výstava sochaře Tomáše Hlaviny a malíře a básníka Petra Veselého se dotýká paradoxu nepředmětného světa vytvářeného předměty. Výraz Za sloupem definuje k situaci, kdy sloup jako určité a pevné, materiální vymezení místa je výchozím bodem, ale naše pozornost je naváděna neurčeným směrem a na neurčenou vzdálenost, někam za. Do úkrytu před nepřítelem, do dálky z potřeby uniknout nebo touhy objevovat.

2. sál: Bytosti jako on

Jakub Matuška

Bytosti na obrazech Jakuba Matušky vyvolávají empatii a není důležité, jestli je obdivujeme nebo s nimi soucítíme. Cesta skrze jemnou záclonu kresebných a malířských technik k individuální výpovědi o reflexi existence je přesně to, k čemu nás autor vybízí. Není to ale ladná jízda velkou rychlostí, na této cestě je víc překážek, o které lze zakopnout, než bývá běžné. Krok vpřed a vzad před Matuškovými obrazy je pohyb, který připomíná průzkum nesnadného terénu, připodobňuje přitažlivost a ostych zároveň.

3. sál: Astronavigace

Vladimír Houdek

Středověké mapy vykreslovaly objevené hranice pobřeží a orientační body v krajině. Tam, kde bylo území neprobádané, kartografové dokreslovali to, co bylo známé z mytologie a z představ nejodvážnějších vizionářů. Touha po poznání, uchopení proměňujícího se běhu světa potřebuje navigaci. Tam, kde končí umění geometrie technicky popsat a organizovat vypozorované jevy, zůstává pochybnost a strach, otevírá se prostor pro představy. 

4. sál: Hladina

Lubomír Jarcovják

Minimalismus není pro ty, co nemají co říci. Pokud nemáte obsah, forma to nedožene. Prázdné formy jsou prázdná slupka, pleva, kterou odnese vítr, odvane čas. U Lubomíra Jarcovjáka to tak není, jeho formy nejsou prázdné ani užitkové. Promlouvají jazykem symbolů. Také manýra formy je vyloučena. Autor postupuje formou experimentu, pozoruje a postupně nachází tvar. Myšlenku sděluje, ale nevnucuje. Jeho formy se nedožadují pozornosti, ale umí zaujmout.