La petit mort

Prostřednictvím každého díla jako bychom nahlíželi do věčnosti, která se cyklicky opakuje a z níž nevede žádná rozumná cesta ven. Je to skeptická reference o uvěznění v čase a prostoru, který se nejprve jeví jako otevřená, svobodná cesta za horizont (mládí) a postupem času se transformuje ve stále více zhuštěný, stísňující labyrint, v němž docházejí poutníkovi síly a slábne naděje na nalezení správné cesty (stáří). Čas a prostor jsou tu líčeny jako postupující mentální komprimace, které proměňují hrdiny v oběti a člověka ve štvané zvíře. Toto přepolarizování je líčeno jako aspekt kolektivní zkušenosti, v němž většinová společnost nenachází správné směřování a končí v osidlech špatné nekonečnosti, která se lidově nazývá peklem. Základním východiskem Š