Ružamaxxing

K reflexi mnohoznačných sdělení, která v sobě obsahují kulturní a komerční manipulace, používá autorka grafické médium. Experimentuje s kánonem historické sebereprezentace v žánru podobizny a portrétu, který kříží s fiktivními a autentickými postavami současnosti. Cílem je rozkrytí určitého narcistního rysu, který se projevuje v kompozicích a pózách portrétovaných. Kromě odkazu na výše zmíněnou reality show, kde „pozornost“ je tím, co prodává, se tu autorka dotýká i masově rozšířeného fenoménu současnosti, kterým je selfie making, obsesivní množení autoportrétu a prostředí, v němž se člověk nachází. Snaha o sdílení pocitu výjimečnosti i normality zároveň. Tuto křeč přirozenosti vytěžuje Svetlana Fialová výrazy portrétovaných, ale také jejich překrýváním barevnými filtry plexiskla (zelené plexi jako green screen) a celkovou instalací v prostoru, v níž vznikající vazby a sousedství d