Markéta Hrubešová: Kroměříž mám ve svém srdci jako nádherný cejch

Známe ji jako úspěšnou herečku a moderátorku, čím dál častěji však bývá její jméno spojováno s kulinářským uměním. Řeč je o Markétě Hrubešové, která se kdysi po boku Lukáše Vaculíka proslavila rolí ve filmu Oznamuje se láskám vašim. Její úspěšná kariéra dnes zahrnuje také pohádkovou tvorbu a pořady o vaření. Právě jako doprovod k těmto televizním pořadům začala vydávat vlastní kuchařky a dnes má dokonce edici vlastních kuchařských receptů. Méně už se ale ví, jak vřelý vztah má Markéta Hrubešová ke Kroměříži.

Můžete nám prozradit, jaké pouto vás ke Kroměříži pojí?

„Já jsem v Kroměříži v podstatě vyrůstala. Moje babička tady prožila celý svůj život, maminka se v Kroměříži narodila a já jsem sem jezdila už jako miminko v jejím v bříšku. Do Kroměříže jsem se potom vracela každou volnou chvilku, byla jsem tady většinou celé prázdniny a každé Vánoce.“

Kroměříž tedy znáte už od svého dětství?

„Ano. Každý den jsme tu chodili na procházky k rybníku a do romantických altánků v Podzámecké zahradě. Pro mě to bylo kouzelné místo, které navíc bylo posvěcené neuvěřitelnou nekonečnou láskou mé milované babičky. Vlastně to byla právě ona, kdo mě naučil vařit zvěřinu, na kterou se dnes zaměřuji.“

Své kuchařské umění jste tedy zdědila po ní?

Babička byla skvělá kuchařka a pekařka. Pekla nejlepší cukroví na světě, fantastické vanilkové rohlíčky, kakaový salámek, dodnes si to pamatuji. Recept na jejího vánočního kapra a skvělý bramborový salát se u nás dědí už po dvě generace, teď ho dělá moje maminka a stejně ho budu dělat samozřejmě i já. Babička měla přímo proti Podzámecké zahradě modistický salon Lilly. Vždycky mi o něm vyprávěla, nacházeli jsme u ní komponenty těch krásných klobouků, které dělala pro všechny dámy v noblesní předválečné éře a potom ještě chvilinku po válce. Proto také ráda nosím klobouky, je to z úcty k mé milované babičce.

Na co ještě v Kroměříži ráda vzpomínáte?

„Nejvíc tu samozřejmě miluji domeček na Oskole, kde babička bydlela. Po procházce v Podzámce jsme si dávali zmrzlinu v Avionu, chodili jsme do kroměřížských kostelů, hlavně pokaždé o Vánocích na jesličky. Do Kroměříže jsem teď po delší době zase zavítala několikrát za sebou pracovně a je krásné, jak se mi všechny ty vzpomínky začínají vracet. Vždycky koukám tam nahoru na nebe a říkám: „Babi, doufám, že bys na mě byla aspoň trochu pyšná.“

Je tedy pro vás návštěva Kroměříže i dnes srdeční záležitostí?

„Polovina mého srdce a polovina mého života patří Kroměříži. Je v mém srdci navždy vytetovaná jako nějaký nádherný cejch. A každému vřele doporučuju si to tady taky užít. Jestli chcete zažít klid, pohodu, noblesu, nádherné prostředí s duší a historií, tak přijeďte do Kroměříže.“