David Uličník: Kroměříž se proměnila z ošklivého káčátka v překrásnou labuť

David Uličník je český zpěvák a muzikálový herec. V Kroměříži prožil dětství i studentská léta a už v té době žil naplno hudbou. První angažmá získal v roce 1997 v muzikálu Vlasy v divadle Pyramida v Praze a poté následovala celá řada úspěšných rolí, kdy za Jeana Valjeana v muzikálu Les Misérables byl poprvé, a ne naposled, nominovaný na Cenu Thálie.

Je zakládajícím členem vokálního seskupení 4TET s Jiřím Kornem a spolupracoval také se samotným Karlem Gottem, operní pěvkyní Evou Urbanovou či houslovým virtuosem Jaroslavem Svěceným. Je velkým obdivovatelem dalšího kroměřížského rodáka Karla Kryla a od roku 2021 vystupuje s vlastním pořadem Dialogy s Krylem. David je zkrátka unikátním hlasem českých, moravských i světových písní.

David Uličník o svém vztahu ke Kroměříži

Ke Kroměříži mě pojí velmi silné pouto. Je to moje rodné město, tady jsem vyrostl, tady jsem prožil dětství, studentská léta i své hudební začátky. A byl jsem svědkem přerodu Kroměříže z ošklivého káčátka v překrásnou labuť.

Zažil jsem tu totiž konec totalitního režimu a musím přiznat, že Kroměříž tehdy byla taková zašedlá, nevzhledná. Jenže potom přišla úžasná euforická devadesátá léta. To už jsem začínal s muzikou a s prvními kapelami, hrálo se na Starém pivovaru, na Pionýrské louce, všude možně. A město začalo ožívat a rozkvétat. Kroměříž se zkrátka úžasně proměnila a to mě moc těší.

Proto se sem také rád vracím a oblíbených míst tu mám spoustu. Vždycky navštívím Velké náměstí, rád si projdu uličky starého města, zastavím se u zámku a obdivuji jeho krásy. Když mám čas, tak zajdu i do obrazárny, kterou mám také moc rád.

Ale tím místem, které je mému srdci nejblíž, je rozhodně Podzámecká zahrada. Sem se rád vracím, i když mám třeba jen chvilku času, ať je jaro, léto, nebo podzim. Míst, se kterými mě pojí silné zážitky a která mi přirostla k srdci, je v Podzámce mnoho.

Kroměříž ovšem není pro každého. Není to Disneyland, není to Matějská pouť. Nejsou tady davy turistů. Pořád si město můžete užít v klidu, v rozjímání, aniž by na vás ze všech stran tlačily tisíce lidí. A v tom je myslím velké kouzlo, které Kroměříž pořád má. To nezažijete všude.

Kroměříži bych do budoucna přál, aby si na jednu stranu zachovala svůj klid a kouzlo a na druhou stranu, aby se jí podařilo zúročit to, co v sobě ukrývá. Je to studentské město, je tady spousta středních škol, konzervatoř, dokonce dvě ZUŠky. Přál bych Kroměříži, aby ještě víc zapojila svoje studenty, obzvláště muzikanty a konzervatoristy, aby se tu ještě víc protkávali lidé, aby hráli jen tak, jako se hraje třeba v Itálii nebo dokonce v Asii. A také vyzývám muzikanty z celé republiky, aby i oni přijeli do Kroměříže, potkali se s místními, aby tady vznikal daleko větší happening a město ještě víc ožilo.

Kroměříž je úžasné město, město rozjímání, poznávání a možná i díky tomu klidu, který tady člověk může zažívat, tu lidé k sobě mají blíž – srdci blíž.